Je úterý, deset večer. Právě jste uspali děti, v hlavě vám běží seznam úkolů na zítřejší poradu a kontrolka v autě, která se cestou z práce rozsvítila, vám nedá spát. Jste vyčerpaní, jedete na autopilota, dny občas splývají v jednu šedou šmouhu povinností.

A pak zazvoní telefon. Volají z nemocnice. Nebo se dozvíte nečekanou diagnózu kamaráda, který je stejně starý jako vy.

V té jediné vteřině se váš svět zastaví. Všechny deadliny, malicherné neshody s kolegy i neuklizená kuchyň se v okamžiku vypaří. Zůstává jen ticho, chlad a ochromující strach z toho, co bude dál.

Většinu života trávíme tím, že se tomuto momentu podvědomě vyhýbáme. Smrt je pro nás selhání medicíny, tabu, o kterém se nemluví. Profesorka Anna Hogenová však nabízí jiný pohled. Upozorňuje, že přijetí naší konečnosti nemusí být děsivé. Naopak nám dává sílu rozlišit, na čem skutečně záleží. Když se naučíme procesu odcházení porozumět a přestaneme s ním vnitřně bojovat, hodně se nám uleví. Zvláště pak dnešní „sendvičové generaci“, což jsou lidé, kteří pečují zároveň o své děti i stárnoucí rodiče a sami začínají cítit limity svých sil.

Smrt není jen hrozba. Je to ten nejpřesnější filtr, který máme k dispozici.

1. Peklo nekonečné nudy: Proč potřebujeme konec

Představte si, že byste měli ukrytý elixír nesmrtelnosti. Spisovatel Karel Čapek o tom napsal hru Věc Makropulos, kde hrdinka žije přes 300 let. Na první pohled si myslíme, že bychom díky tomu byli šťastní. Že bychom konečně stihli všechno, co chceme – naučit se cizí jazyky, procestovat svět, přečíst všechny knihy.

Anna Hogenová, inspirovaná antickými mysliteli, před tím ale varuje. Byl by to život v pekle. Proč? Protože lidská psychika a smysl našeho bytí jsou založeny na principu vzácnosti a nedostatku.

Jde o to, že hodnota vzniká jedině s vědomím konečnosti. Kdybyste měli na všechno nekonečně mnoho času, dnešní večeře s partnerem by neměla absolutně žádnou váhu. Bylo by úplně jedno, jestli se na něj usmějete dnes, nebo za sto let. Právě to, že váš čas není nafukovací, dává vašim rozhodnutím důležitost. Když si dnes uděláte čas na své dítě místo práce, jde o projev opravdové lásky právě proto, že ten samý čas už nikdy nezískáte zpět.

Konečnost nás nutí vybírat. A pokud si uvědomujeme smrt (memento mori), není to deprimující. Naopak jde o nástroj pro vytvoření skutečných priorit, abychom neplýtvali časem na marné věci. Pokud si konec reálné existence připustíme, dovolí nám to prožít přítomnost do neuvěřitelné hloubky.

2. Platónovy trojúhelníky: Pro ty, kdo pečují o odcházející

Nejtěžší na odchodu blízkých pro nás často není samotný okamžik smrti, ale proces těžkého chřadnutí, který mu předchází. Vidíte svého rodiče, který byl kdysi silným pilířem rodiny, jak se ztrácí před očima. Je v tom zmatek, bezmoc a neúprosná fyzická tíha.

Často přitom cítíme vztek: „To si nezaslouží, vždyť to není důstojné, proč to musí trvat tak dlouho?“ Starý řecký filozof Platón nabízí krásnou a nesmírně útěšnou představu. Popisuje stavbu lidského těla jako spojení elementárních částic (pomyslných trojúhelníků či vazeb). V mládí jsou tyto vazby neuvěřitelně pevné, hrany ostré a vše drží neústupně pohromadě.

Stárnutí a nemoc podle této metafory nejsou pouhou nespravedlivou chybou v systému. Je to přirozené „rozvolňování“ těchto vazeb. Ty se zkrátka postupně musí obrousit a povolit. Proč? Aby se lidská duše, která je v těle podle Platóna jen na návštěvě, mohla nakonec odpoutat. Anna Hogenová to vysvětluje velmi poeticky: Dusící se duše zkrátka potřebuje, aby se ta pevná tělesná schránka trochu pootevřela a obrousila, a ona mohla uletět zpátky tam, odkud přišla.

Toto není žádné biologické vysvětlení pro lékaře. Je to útěšný obraz pro duši pečujícího. Pokud přijmete tento pohled, může vás to u lůžka umírajícího uklidnit. Přestanete to chřadnutí vnímat jako selhání a začnete ho brát jako nutnou přípravu na cestu. Dovolí vám to vzít svoji maminku nebo tatínka za ruku a v duchu říct: „Je to v pořádku, už ty vazby můžeš pustit.“

3. Posvátná hrůza a řeka zapomnění

Řekové měli pro zvláštní směs hrůzy, úžasu a silné bázně slovo deinos. Je to ten výjimečný moment, kdy se opona každodenní všednosti roztrhne. Běžně žijeme naplno pohlceni jen „věcmi“ – řešíme složenky, nákupy, logistiku u dětí nebo kariéru. V momentě deinos (když lékař oznámí špatnou zprávu nebo ztratíme půdu pod nohama) se ale všechno toto povrchní shánění rázem zhroutí.

Ve starých mýtech se vypráví, že duše putující do nového života musí pít z řeky zapomnění. Kdo se bezhlavě napije příliš, úplně zapomene na tu posvátnou vážnost bytí. Žije jen pro rychlé potěšení, honění majetku a konzum. Naopak ten, kdo se napije střídmě, si v koutku duše stále pamatuje, že život je vzácný a zranitelný.

Když vás občas bezdůvodně přepadne tíseň ze smrti nebo se ptáte po hlubším smyslu, neberte to jako slabost. Naopak. Je to důkaz, že jste nezapomněli. Vaše nitro ví o existenci něčeho většího, než je jen plná lednička a nové auto. Tato úzkost nás probouzí k životu, který je skutečně náš.

4. Stoické otevřené dveře: O vnitřní svobodě

Důležité zastavení: Následující myšlenka pojednává o antickém pojetí svobody a životního postoje. Není to návod pro řešení psychických krizí. Pokud prožíváte skutečné deprese či beznaděj, nezůstávejte v tom sami a vyhledejte odbornou psychologickou pomoc. Vždy existuje naděje.

Zkoušeli jste se někdy ptát, jak si stoici, kteří neustále čelili ztrátám nebo válkám, zvládali zachovat svůj pověstný vnitřní klid? Pracovali se silným mentálním konceptem takzvaných otevřených dveří. Císař Marcus Aurelius k tomu používal známý příměr s kouřem v místnosti: Je v mém domě kouř? Pokud je malý, zůstanu. Pokud je velký, vyjdu ven. Dveře jsou neustále otevřené.

Základem tohoto postoje není útěk před problémy, ale uvědomění si vnitřní svobody. Vědomí, že člověk není ve svém životě bezmocným vězněm, mu dává obrovskou sílu bojovat.

Pokud pečujete o nemocného a máte v noci pocit, že už jste zkrátka vyčerpaní a chycení v pasti, zkuste změnit slovník, kterým k sobě mluvíte. Řekněte si: „Nejsem zde proto, že nemám na výběr a musím tu trpět. Jsem tu proto, že jsem se svobodně rozhodl tuto tíhu nést, protože mi na tom člověku záleží.“ Tato jemná změna vrací volant zpět do vašich rukou. Zachováte si to poslední, co vám osud ani nemoc nikdy nemůže vzít – svobodu v tom, jaký postoj k vlastní bolesti zaujmete.

5. Vztah smrtí nekončí

Když někdo blízký odejde, bolí to víc než cokoliv jiného. Máme pocit hlubokého prázdna a toho, že smrt udělala drsnou tlustou čáru. Že teď převládne jen ticho. Anna Hogenová i zkušení terapeutové ale velmi přesně rozlišují dvě věci: vzpomínání a naši hlubokou paměť.

Vzpomínky jsou jako archiv fotek, postupně blednoucích v paměti telefonu. Neustálé přehrávání okamžiků z minulosti může být neuvěřitelně vyčerpávající a bolestivé. Ale paměť, o které zde mluvíme (řecky Mnémosyné), to je živá vnitřní síla. Není to zírání na starou fotku. Mnohem spíše je to uvědomění si faktu, jak vás daný člověk natrvalo proměnil. Fráze, které díky němu dnes používáte. Laskavost, kterou prokazujete ostatním. Láska, s níž vychováváte své vlastní děti – v tom všem tento člověk stále žije s vámi.

Jeho „bytí“ se natrvalo otisklo do vaší osobnosti. Truchlení pak nespočívá jen v chladném loučení. Učíme se zkrátka žít ne opuštění a bez něj, ale přijímáme fakt, že ten, kterého jsme milovali, s námi žije dále, pouze úplně jinou formou. Fyzická smrt totiž možná ukončí život člověka, nikdy ale nemůže ukončit váš vztah.

Proměňte filozofii v nástroj vnitřní stability

Tohle čtení nebylo lehké a netýká se jen hezkých prožitků. Dotýká se syrové podstaty naší existence. Většina lidí se raději vrátí k zábavě nebo scrollování na sítích, aby tyto tíživé myšlenky rychle zaplašila. Pokud ale naopak cítíte, že potřebujete najít pevný záchytný bod a chcete lépe porozumět světu i sobě, může pro vás být řešením návrat k moudrosti starých filozofů.

Vyzkoušejte seminář Filozofie praktického života s prof. Annou Hogenovou. Nejde o žádnou abstraktní akademickou teorii, ale o opravdovou „školu přemýšlení“. Anna Hogenová vám ukáže, jak v sobě kultivovat odolnost a vnitřní klid v časech, které vás o něj neustále okrádají.

🎁 Bonus pro čtenáře tohoto blogu:
Běžná cena samotného semináře je 5 900 Kč. Nyní jej ale můžete získat za zvýhodněnou cenu 5 400 Kč. Sleva ve výši 500 Kč bude automaticky aplikována kliknutím na odkaz níže.

👉 Přejít na stránku semináře a využít čtenářskou slevu 500 Kč