Je osm hodin večer. Děti konečně spí. Sedíte u počítače, úkoly v aplikaci jsou odškrtnuté a krokoměr na zápěstí zavibruje – cíl splněn.

Měli byste cítit uspokojení. Všechno děláte „správně“, přesto kdesi uvnitř vás hlodá tichá prázdnota. Jako byste celý den běželi závod, který jste si nevybrali, na stadionu, který vám nepatří.

Tohle je paradox, ve kterém žijeme. Zaměňujeme to, co je správné podle pravidel, za to, co je pravdivé pro nás. Myslíme si, že když splníme všechny kolonky, očekávání šéfa i společnosti, dostaví se štěstí. Ale ono nepřichází. Pravidla nám totiž dávají pocit bezpečí, ale berou nám radost ze života.

V tomto článku se podíváme na to, proč nás život podle tabulek neuspokojuje a jak v každodenním shonu najít cestu zpět k sobě. Průvodcem nám bude filozofka Anna Hogenová a její vhledy do toho, co skutečně znamená být, nikoliv jen fungovat.

Kdo je Anna Hogenová?

Pro ty z vás, kteří se s ní setkáváte poprvé: Anna Hogenová je fenomenoložka, která učí, jak se nenechat semlít dobou. Nespokojí se s povrchními radami, jde ke kořenům.

Ve svých přednáškách často opakuje důležitou tezi: „Člověk se musí umět pustit jistot, aby nalezl pevnost v sobě samém.“

Není to o tom zahodit práci a odjet do Indie, ale o schopnosti žít z vlastního pramene uprostřed běžného stresu v Praze nebo Brně. O schopnosti rozlišit mezi tím, co je podstatné, a tím, co je jen okolní šum.

Když se data stanou naší modlou

Pamatujete si ten starý biblický příběh? Mojžíš odešel na horu Sinaj, byl dlouho pryč a lidé dole v táboře znejistěli. Báli se prázdnoty. Báli se, že zůstali bez vůdce. Potřebovali jistotu.

A tak roztavili své šperky a odlili si zlaté tele. Modlu. Něco, na co si mohli sáhnout, co mohli vidět, kolem čeho mohli tančit. Potřebovali hmatatelný důkaz, že je vše v pořádku. Chtěli boha, kterého mohou vlastnit a mít ho pod kontrolou.

Dnes děláme přesně to samé. Jen jsme zlato vyměnili za data.

Našimi modlami jsou grafy, zůstatky na účtech, počty lajků a výkonnostní reporty. Anna Hogenová varuje před předmětným myšlením – snahou proměnit vše (včetně sebe a Boha) v předmět.

Předmět lze zvážit, změřit, definovat a ovládat.

Mít přehled o financích je samozřejmě nutné. Ale pokud svou lidskou hodnotu odvozujete jen od toho, co lze změřit v Excelu, začnete fungovat jako mechanismus. A mechanismus nemůže být šťastný, může být jen funkční nebo porouchaný.

Test pro vás: Podívejte se na svůj dnešní den. Kolik věcí jste udělali jen proto, abyste si je „odškrtli“ (a měli klid od té vnitřní úzkosti), a kolik proto, že vám dávaly hlubší smysl?

Správnost není totéž co pravda

Zde narážíme na zásadní rozlišení, které tvoří jádro problému dnešního člověka. Pleteme si dva pojmy: správnost a pravdu.

Správnost znamená soulad s pravidly. Formuláře sedí, zákony jsou dodržené, postupy byly dodrženy. Je to logická rovnice. A = A.

Pravda (řecky alétheia – neskrytost) je něco úplně jiného. Je to okamžik, kdy se něco odhaluje, kdy jednáme v souladu se svým svědomím a lidskostí, i když to může být nepohodlné nebo dokonce „nesprávné“ z pohledu předpisů.

Anna Hogenová často používá drastický, ale přesný příklad procesu s Adolfem Eichmannem. Ne proto, aby srovnávala běžného člověka s válečným zločincem, ale aby ukázala děsivou logiku „alibi systému“, kdy se člověk schová za předpisy a přestane nést osobní odpovědnost.

Eichmann se u soudu v Jeruzalémě hájil tím, že jen poslouchal rozkazy a dodržoval zákony tehdejší říše. Z hlediska systému jednal správně. Byl efektivním úředníkem. Všechna razítka seděla.

Ale absolutně selhal v pravdě. Selhal v lidskosti.

Zkusme si to přenést do dnešní reality, do kanceláře nebo domova. Kolikrát denně jednáme „správně“ podle očekávání druhých, ale zrazujeme tím sami sebe?

Příběh z praxe: Tomášova „správná“ volba

Tomáš (42) pracuje jako střední manažer v logistice. Firma tlačila na snižování nákladů. Tomáš dostal za úkol propustit dva nejstarší skladníky těsně před důchodem. Čísla tomu jasně nahrávala – byli pomalejší, častěji nemocní.

Tomáš to udělal. Splnil zadání, ušetřil firmě peníze, dostal kvartální prémie. Jednal správně podle logiky firmy. Všechna čísla svítila zeleně.

Ale už měsíc špatně spí. Ví, že těm lidem výrazně zkomplikoval život. Cítí, že zradil svou lidskost. Jeho jednání bylo správné, ale nebylo pravdivé.

Moment, kdy se v nás něco láme. Navenek jsme úspěšní, ale uvnitř cítíme „trhlinu“.

Past toho, co „se dělá“ (Das Man)

Když se vzdáme pravdy ve prospěch správnosti, dostáváme se do stavu, který filozof Martin Heidegger nazývá Das Man – stav „ono se“.

Neděláme to, co vychází z našeho nitra. Děláme to, co „se“ dělá.

• Co „se“ nosí.
• Kam „se“ jezdí na dovolenou kvůli fotkám na Instagram.
• Jak „se“ má vychovávat dítě.
• Co „se“ má říkat na poradách.

Stáváme se zaměnitelnými kolečky v soukolí. Fungujeme perfektně jako dobře promazaný stroj, ale ztrácíme kontakt s tím tichým hlasem uvnitř, který ví, kdo jsme.

Anna Hogenová říká: „Kdo žije jen v 'ono se', ten vlastně nežije, je jen žit dobou.“ Jsme unášeni proudem a říkáme tomu životní styl.

Ztráta posvátného počátku

Proč je to tak nebezpečné? Protože ztrácíme kontakt s počátkem.

Všechna velká učení – ať už jde o židovství, křesťanství nebo antickou filozofii – poukazovala na to, že počátek (arché) je posvátný. Že to, z čeho věci vycházejí, určuje i jejich smysl.

Aristoteles říkal, že „počátek je polovina celku“.

V dnešní době máme pocit, že čas běží jen dopředu, k lepším zítřkům, k novým verzím iPhonů a vyššímu HDP. Že to, co bylo včera, je zastaralé.

Existuje ale i jiné vnímání času – čas, který „upadá“. Například islámská tradice chápe dobu proroka jako nejdokonalejší a věří, že od té doby se lidé postupně vzdalují pravdě. Proto je potřeba vědomě usilovat o návrat k počátku. Jenže jako společnost na něj často zapomínáme. Vyměnili jsme hloubku za rychlost.

V židovské mystice – kabale – existuje nádherná představa o odpovědnosti člověka. Bůh (to nekonečné, Ein Sof) potřebuje člověka. Skrze naše činy proudí světlo do světa.

Nejsme jen izolovaní jedinci, kteří si plní své sny. Jsme kanály. Pokud se ucpeme „správností“, kalkulem a sobectvím, světlo nemůže proudit – svět ztrácí jas.

Naše úzkosti a deprese nemusí být jen chemickou nerovnováhou v mozku. Často jsou voláním duše, která ví, že se odpojila od něčeho podstatného. Že se stala jen věcí mezi dalšími věcmi.

Mapa není les: Jak z toho ven

Jak ten hlas opět najít? Musíme se znovu naučit rozlišovat mezi prožitkem a jeho popisem. Mezi skutečností a daty o skutečnosti.

Představte si rozdíl mezi mapou lesa a samotným lesem.

• Mapa je užitečná. Ukazuje cestu, můžete ji složit do kapsy, máte ji plně pod kontrolou. Je to správnost. Na mapě se neztratíte, ale ani tam nic neucítíte.
• Les za soumraku je skutečný prožitek. Voní, šumí, je v něm tajemství, možná i trochu strach. Les nemůžete vlastnit, můžete v něm jen být. To je pravda.

My jsme vyměnili les za mapu. Vyměnili jsme život za pouhé plánování tohoto života.

Cesta ven začíná tím, že si občas dovolíme mapu odložit. Že přiznáme, že nevíme, co bude zítra, a že je to tak v pořádku. Že vstoupíme do toho, co Heidegger nazýval Lichtung – projasněnou mýtinu v lese.

Místo, kde se věci ukazují takové, jaké jsou, ne takové, jaké je chceme mít.

„Jen Bůh nás může zachránit“

Ve slavném rozhovoru pro Spiegel řekl Martin Heidegger větu, která mnohé šokovala: „Už jen nějaký bůh nás může zachránit.“ (Nur ein Gott kann uns retten.)

Nemyslel tím doslovného boha, který přiletí na obláčku a mávne proutkem. Myslel tím, že z pasti technického myšlení, z Gestellu (systému, který nás redukuje na zdroje), se nedostaneme stejným myšlením, které tu past vytvořilo.

Potřebujeme zásah zvenčí. Potřebujeme se otevřít něčemu, co nás přesahuje. Může to být umění, může to být hluboká láska, může to být otřes ze ztráty, může to být tichá modlitba v lese.

Je potřeba být připraveni. Anna Hogenová mluví o „pohotovosti“. Být ve střehu. Čekat na ten moment, kdy k nám život promluví, a nechat se jím oslovit.

Kdy jste se naposledy podívali na noční oblohu a cítili tu nekonečnou hloubku? Ten pocit, že vaše každodenní starosti jsou najednou malé v porovnání s majestátem vesmíru?

To je ten moment záchrany. Moment, kdy se nadechnete svobody a uvědomíte si, že nejste jen součtem svých pracovních úkolů.

Otevřenost k jinakosti

Je tu ještě jeden důležitý krok. Otevřenost k druhým.

Dnešní doba nás uzavírá do bublin. Algoritmy nám servírují jen to, s čím souhlasíme. Ale pravda se rodí v dialogu s jinakostí.

Anna Hogenová v jedné ze svých přednášek mluví o své cestě do Maroka. O tom, jak při nočním letu viděla pod sebou města, která neměla ostré, pravoúhlé, „správné“ evropské rysy. Připomínala světla z Pohádek tisíce a jedné noci.

Byla tam jiná otevřenost. Jiná kultura, která chrání své tajemství (například zdrženlivostí v zobrazování Boha).

Schopnost unést jinakost druhého člověka – to, že mi nerozumí, má jiné hodnoty nebo mě třeba i štve – je podmínkou naší vlastní zralosti.

Levinas, velký filozof dialogu, říká, že ve tváři druhého se setkáváme s nekonečnem. Pokud druhého jen „zaškatulkujeme“ (on je volič toho a toho, on je fanatik, on je hlupák), přestali jsme ho vidět jako člověka. Udělali jsme z něj předmět.

Zkuste se na lidi kolem sebe dívat ne jako na „ty druhé“, ale jako na tajemství, která nelze plně pochopit, jen respektovat.

Cvičení: 3 dny bez autopilota

Teorie je hezká, ale bez praxe to nepůjde. Nemusíte hned měnit práci nebo víru. Začněte trénovat vnímavost. Zkuste v následujících třech dnech toto jednoduché cvičení:

1. Zastavení (pauza): Jednou denně, třeba cestou z práce nebo před spaním, se na tři minuty zastavte. Fyzicky. Vypněte telefon. Nedělejte nic. Jen buďte.
2. Položte si otázku: Vybavte si jedno rozhodnutí, které vás ten den čeká nebo které jste udělali.
3. Filtr pravdy: Zeptejte se sami sebe: „Dělám to proto, že se to ode mě očekává (správnost), nebo proto, že tomu věřím a cítím to jako správné (pravda)?“

Nejde o to hned všechno bořit. Jde o to uvědomit si ten rozdíl. To je první krok ke svobodě.

Až večer vyjdete ven, zvedněte hlavu a podívejte se do té tmy nad sebou. Připomeňte si, že svět nekončí u vašich úkolů a tabulek. Prostor svobody – ta projasněná mýtina (Lichtung) – tu je pořád, i když se zrovna díváme do Excelu.

Chcete proniknout hlouběji?

Pokud ve vás rezonuje pocit, že se ve svém životě spíše „vyskytujete“, než že byste ho žili, možná je čas na změnu perspektivy.

Toto téma není pro ty, kteří hledají rychlé triky na produktivitu v deseti bodech. Je pro ty, kteří se chtějí zastavit a pochopit souvislosti. V online semináři Filozofie praktického života se Anna Hogenová těmto tématům věnuje opravdu do hloubky.

Co v semináři najdete:

• 10 video lekcí s možností poslechu jako audio (celkem 12 hodin).
• Praktické vhledy, jak hledat pevný bod (smysl, hodnoty, svědomí) v této době.
• Konkrétní cesty, jak čelit strachu a nejistotě bez úniku k náhražkám.

Běžná cena: 5 900 Kč
Vaše cena: 5 400 Kč (sleva 500 Kč pro čtenáře blogu se slevovým kódem 500)

👉 Chci zjistit více o semináři

Které pravidlo dnes dodržujete jen proto, abyste se nemuseli rozhodnout sami?